PROKLETÝ OSUD

Lucie Cermanová Prokletý osudProkletý osud je mou beletristickou prvotinou na pomezí romantiky a napětí.

Anotace:
Knihovnice Marcela žije sama daleko od lidí. Její život se začíná měnit s příchodem nového přítele a díky podivným vzkazům, které dostává poštou.

Samota, osamění, láska, tajemství, STRACH! Kdo ví, jak tohle všechno skončí…

Vydal Akcent, 2010,
200 stran
Vázaná, ISBN 978-80-7268-756-5
220 Kč

Ukázka

Najednou jsem zpozorněla.
Mezi stromy ostrůvku jako by se cosi pohnulo. Zadívala jsem se pozorněji. V tu ránu jako bych vystřízlivěla. Stín. Určitě. Pod tím stromem je stín postavy. Snažila jsem se soustředit na to jedno podivné místo. Najednou jsem na okamžik zahlédla téměř jasně dvě dlouhé, chlupaté nohy končící švem krátkých béžových kalhot.
Jako by i tomu měsíci byl ten stín podivný a tak jej na malou chvíli osvítil svým paprskem. A místo se zase zahalilo tmou. Ale byla jsem si jistá. Byl tam člověk.
„Jenže, proč by někdo stál v noci na palouku pod stromem? To přece nedává smysl,“ snažila jsem se uklidnit.
„Pod vlivem svého nočního opojení jsem si zřejmě spletla nohy laně a člověka.“
„Jo, noční opojení! Blbost! Normálně seš opilá, přiznej si to. A tam pod těmi stromy je to určitě nějaká laň.“
„Laň jo? A odkdy chodí laň po dvou?“ hádaly se obě mé poloviny a já v téhle chvíli zaujímala značně neutrální postoj.
Jen jedno jsem věděla naprosto přesně: děsně se bojím. Zase!
Zase se to pohnulo. Stín se najednou zúžil. Vypadalo to, jako by se snažil splynout s okolím. Zdálo se, že pod dubem před chvílí opravdu něco vysokého stálo. Něco, nebo spíš někdo?
Vše ostatní jako by se najednou zastavilo v mezičase a nepohnul se ani jediný lísteček. Kdyby se v tom momentu chtěl rozlétnout pták, pravděpodobně by zůstal viset ve vzduchu se zeširoka rozepjatými křídly. Začínala jsem být pořádně nervózní a roztřesená. Přestože mi srdce začalo bušit rychleji, dala se do mě pořádná zimnice a zuby o sebe začaly cvakat v rychlém staccatu. Sesunula jsem se do křesla a rozklepanýma rukama jsem se zabalila do přehozené deky.
Pevně sevřela její konce, až mi zbělely klouby. Očima jsem se zastavila na lahvi s amaretem. Možná, že trochu pití bude úspěšnější než teplá deka. Natáhla jsem se na stůl pro sklenku, z lahve dolila amareto a naráz jsem ho překlopila do sebe. Studený nápoj se změnil v horkou lávu, která cestou po těle vytvářela příjemné teplo, jež na mě působilo jako protistresový balzám. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a pomalu vydechovala: „Jen klid holka, klid. Jsi doma. Dveře jsou zamčený, okna na kličku, klid. Nikdo se sem přece nepohrne. Co by si taky tady vzal, že? Není o co stát.“
(Akcent, 2010)

Z RECENZÍ

„Jak se bude vyvíjet hrdinčin milostný vztah? Má šanci, že se vdá a povede takový život jaký si vždy přála? Nebo jí hrozí nebezpečí? To se dozví čtenář v tomto mistrně napsaném psychothrilleru, který neodloží, dokud nedočte poslední stránku.“
Knihomilčin zápisník (30.12.2010)

„Přes zdánlivě jasně nalajnovanou dějovou linku se dočkáte několika překvapení.“
Centrum detektivky (Richard Spitzer, 19.01.2011)

„Psychothriller? Dejme tomu. Tempo je pozvolné a příběh pětatřicetileté knihovnice na první pohled obyčejný. Když vás autorka ukolébá, dostaví se šok.“
Bookfan (Veronika Černucká, 22.07.2012)